Celá kolekce kapely Původní Bureš nazvaná Sen noci indiánské je
vlastně sbírkou vyprávěnek v duchu kramářských písní, v níž se
prolínají nejrůznější styly od folku či folkloru přes rock a
trampské songy až po alternativu. Zvlášť zajímavé propojení je
kupříkladu ve skladbě O mlhách: začíná clashovským kytarovým riffem,
do něhož se záhy prolne sitár hostujícího Ládi Broma, a celé je to o
pouti dvou zbojníků někdy z dob Rakouska-Uherska. Záhy pochopíte, že
hudební i textové asociční řetězce plynou zcela volně
časoprostorem a fantazii se meze nekladou. V tomto smyslu je
pozoruhodná countryrocková balada Hardy, kde se vedle sebe setkáme s
motivy z Rychlých Šípů, Old Shatterhanda i Praotce Čecha, dokonce by
se tu dala vystopovat připomínka Andyho Warhola, ale to už jsem se
možná nechal unést vlastní imaginací. Při poslechu bluesově laděné
písně Stroj na výrobu štěstí mě zase napadla kacířská asociace, že
je to takové spojení Mišíka a Chinaski. Ty posledně jmenované občas
vzdáleně evokují hitové ambice některých refrénů, jinak je však
faktická podobnost minimální. Zvláštní místo má hudebně bohatá a
neotřelá skladba Jak mě to nebaví s tajemnou atmosférou a asi
nejniternějšími slovy. Textová stránka má ostatně vždy dvě či více
vrstev: humor, ale i kousek nostalgie, procítěnost, parahistorické
obrazy i jakési spodní vlny. To přesně platí o rockově odpíchnuté
vypalovačce Potopeň s námořnickým halekáním místo refrénu. Mezi
nejlepší kousky patří bezesporu strukturálně podobná, ale temnější
nebo snad naopak veselejší (někdy ty nuance skutečně nelze přesně
odhadnout) Špinavá kočka se skvělým houslovým sólem a příběhem o
bílé kočce, která chodila na hodiny pozounu k blbounovi nejapnému a
tanečnici Elvíře, jež pospává v ozvučnici klavíru. Pak tu máme také
upomínku na dávný hit Původního Bureše Hladolet v úvodní dětské
recitaci před šlapavou písní Marie. Zajímavá je také členitost
textů, které jsou někdy záměrně kostrbaté a bez rýmů, jindy jde
zase o dokonalé slogany nebo prostě říkanky. Ten poslední typ otvírá
titulní skladbu v dylanovském duchu, která objasňuje, proč kapela v
poděkování neopomněla také Cimrmana a Zimmermana. Jejich setkání na
tomto CD každopádně dokazuje, že surrealismus je věčný a může se
projevovat prakticky jakkoliv a kdekoliv.

Petr Slabý - AlbumCity.cz