 |
V Původním Bureši zpívá a hraje na kytaru.
Je autorem téměř všech písní, které kapela hraje, výtvarníkem obalů CD, a pódiových instalací na koncertech.
Mimo kapelu se jako výtvarník věnuje ilustrování knih (hlavně dětských) a volné tvorbě.
Má rád čaj Puerh, cyklistické výlety, plavání, chutné pivo, jídla z ryb, venkov, své přátele, členy své rodiny...
Nerad televizní estrády, reklamy, seriály a cigaretový kouř.
Z filmů si asi nejvíce oblíbil ty od Aki Kaurismäkiho, Jerzyho Stuhra, českou novou vlnu a její ohlasy.
Oblíbení spisovatelé (bez pořadí a smyslu): Tove Janssonová (knihy o Muminech, Dcera sochaře), Jerome Klapka Jerome (cokoliv), Josef Škvorecký (cokoliv), Radoslav Nenadál (cokoliv), Richard Brautigan (cokoliv), Anna Bauerová (Kronika země Bójů, Sluneční cesta Bójských králů), Raymon Queneau (Modré květy, Zazi v Metru atd.), Ray Bradbury, Jakub Arbes, Bohumil Hrabal,...
Hudební všežravec. Zvlášní zálibu má britském folkrocku, americké psychedelii, hudbě bretonské, irské, skotské, české, newyorkském punku, písničkářích a v některých formách rocku východního (Polsko, Rusko). Podrobnějsí přehled a odkazy naleznete zde
Používá české elektrické kytary Jolana (upravený Jantar z roku 1986 a Uragán z poloviny šedesátých let, Alfu ze zhruba stejné doby) a elektroakustický Ovation 047S. Hluk vytváří prostřednictvím comb Fender Blues Junior a DH25 (thajská kopie Fenderu Bullit, či snad Champion), krabiček Danelectro: T-Bone Distortion, overdrive Daddy O, FAB Distorrtion, Pepperoni phaser a kvákadla Trip L Wah. Příležitostně vystupuje i sám s kytarou (např. jako již pravidelný host na autorském čtení básníka A. P. Klatovského, na vernisážích apd.) Je zakládajícím členem Původního Bureše
Se ženou Danou má dvě děti (Sáru a Mikuláše). Ve společné domácnoti s nimi žijí též morče Tsunada a králík Riuzakih.
 |
V Původním Bureši hraje na bicí.
Někdy v roce 1985 objeví malý Hugo v otcově sbírce desek Exploduj od Petry Janů, do té doby největší bigbít, jaký kdy slyšel. Je nadšen.
V druhé půlce 80. let ho nalezneme v obýváku s matčinými jehlicemi na pletení, kterak na sedací soupravě imituje hru na bicí. Z gramofonové desky mu k tomu hraje Abbey road od The Beatles.
V roce 1994 zakládá svoji první kapelu – Prapodivná společnost. Poprvé devastuje skutečné bicí a píše první texty.
Na podzim 1995 vidíme Huga, jak stojí v hospodě v Louňovicích pod Blaníkem a s pusou dokořán sleduje kapelu na pódiu. Původní Bureš tam právě hraje dvacetiminutovou verzi Couldn´t Get High a Hugův život se od základu mění.
V roce 1997 nastupuje do základní umělecké školy v Biskupské ulici, obor bicí nástroje. Tento ústav navštvuje dalších pět let.
V roce 2002 skončila Prapodivka a Hugo založil kapelu Neúspěšný atlet, ve které působí dodnes. V květnu dostává od Burešů nabídku „...jestli by si s nima nechtěl někdy zahrát...“
Mezitím studoval 11 let geodézii, aby se posléze uchýlil do závětří státního úřadu. Průběžně píše poezii, později prózu. V nakladatelství Vlastní náklad vydal sbírku básní Tečka z otazníku a novelu Negativ (s ilustracemi od Fumase). V několika časopisech publikoval krátké texty, Vnitřnosti, a na internetu (http://slikon.wz.cz) publikuje skoro všechno, co napíše.
Nejradši si čte knížky od Josefa Škvoreckého, Jáchyma Topola, Iana Mc Ewana, nebo Raymonda Chandlera. Phil Marlowe, Jimi Dixon, Charles Paris, tracyho tygr a Ronja, dcera loupežníka jsou jeho oblíbenými postavami.
Má rád filmy, které mu berou dech. Stalo se mu to například u: Černý Petr, Následnost citů, Fucking Amal, American beauty, Jízda, Návrat idiota, Good bye Lenin!, Bohem zapomenuté děti, Tanec v temnotách, The Wall, nebo Ronja, dcera loupežníka.
Poslouchá hlavě české kapely. Nevadí mu, když muzikanti neumí hrát, vadímu, když něco předstírají. Má rád energii. Líbí se mu Vypsaná fiXa, Budoár staré dámy, Traband, Priessnitz, Tata bojs, Vladimír Mišík, nebo Eggnoise. Ze zahraničních se mu líbí Reef, Pulp, nebo Pearl Jam. Tajně miluje Janis Joplin. Na spoustu dobrých kapel teď určitě zapomněl, za což se jim omlouvá.
Hugo je extrémně nekomunikativní, stydlivý a introverní intelektuál, bližší kontakt s ním se nedoporučuje. Od roku 1994 je vegetariánem, tabákové cigarety nikdy nekouřil, pije už jen střídmě. Stárne. O prázdninách nejraději utíká do divočiny Českého lesa, Jeseníků, nebo Vysočiny.
Hraje na bicí Tama swingstar, blány remo, činely Zildijan a Meinl, paličkami Ballbex.
 |
Pod výhružkou že bude hrát na piáno začala jako úplně malá chodit do houslí, ale většinu volného času věnovala zpívání ve sboru Bambini di Praga, takže z houslí byla po devíti letech marného trápení po oboustranné domluvě odejita. Vše se změnilo v roce 98, kdy shlédla (i vyposlechla) koncert Původního Bureše, a tak zjistila, že by se daly housle použít i v pořádný muzice. Sundala je ze skříně a byla vzata na milost svým bývalým panem houslovým učitelem. Zhruba v té době ze sboru utekla do irskofolklorní kapely Fiannan. O pár let později spoluzaložila kapelu Hakka Muggies hrající "keltský rock." V současné době (poté, co napsala e-mail panu Fumasovi) se snaží stíhat tři kapely a k tomu studovat medicínu.
Ve zbytku času si hraje, cestuje po Čechách i zahraničí, kde si na večeři vydělává potulným hraním na ulici, jezdí na koni, koloběžce, snowboardu a bobové dráze.
Má ráda Amelii z Montmartru, Cruachan, Bureš (původní), Den Trifidů, Drdovy pohádky, Dun an Doras, E., Hledá se Nemo, Klub Rváčů, Krausberry, kuláče, Led Zeppelin, Metallica, Nohavice, Plíhala, Sedmou pečeť, Sergenta Pepera, steaky, Stopařova průvodce po galaxii, sushi, Tullamore Dew a Zaklínače.
Hraje na elektrické viofiddle Spětistrunama, používá půjčené kvákadlo George Dennis a zkreslení Turbo Overdrive OD-1 od Bosse a občas zazpívne.
 |
v Původním Bureši hraje na basu, někdy i na kytaru nebo mandolinu. Kromě Bureše působil v první polovině 90. let s přestávkami v kapele Naše játra. V životě, v literatuře i ve filmu je příznivcem černého humoru a mystifikace. Odtud pramení jeho záliba v Cimrmanovi, Zimmermanovi, České sodě a všelijakých horrorech. Oblíbeným filmem je Spalovač mrtvol, rád by ještě někdy viděl norský film Netopýří křídla. Ze spisovatelů nedá dopustit na Karla Čapka a Kurta Vonneguta. Poslední dobou sice moc nečte, ale písmenka ještě nezapomněl. Tak to chodí. V hudbě si není nikdy jistý, co má nejradši, takže poslouchá skoro všechno, kromě vyložených příšerností. Vždycky ho ale potěší syrový, energický rock nebo písničkář, který si neláme hlavu se stylem. Stálými oblíbenci jsou (bez ladu a skladu) Led Zeppelin, Tom Waits, Iggy Pop, Karel Plíhal, Traband, Zuby nehty, lidová hudba Skandinávie i jiná, Bob Dylan, Neil Young, Motorhead a tak všelijak. Používá baskytaru Seiwa Century Crown, struny Warwick Red Label 0.45 a zesilovač Van Horn 100 W a zesilova Layney 150 W. Bednu si vyrobil sám. Se ženou Ivanou má syna Tomáše, tři kočky a dva chrty.
hosté, příležitostní hráči
