hosté, příležitostní hráči:

Dana Palmeová, alias Zrzavá Veverka, vulgo teta Dana
Odvážná harmonikářka - akordeonistka známá z dámské kapely Mužy. Společně s Fumasem se věnuje chovu králíků, morčat a dětí. V téměř nepostřehnutelných volných chvílích vytváří koláže, pěstuje květiny, píše povídky a básně, které skoro nikomu nedává číst...

Vojta Noha, řečený Haxna
Kytarista souboru Harmasan, bubeník Nohabandu, příležitostný basista, bytostný studiový technik.

Jana Modráčková
V Původním Bureši někdy hraje na bicí, někdy na trumpetu, někdy zpívá.
Mimo kapely učí a se učí na nástroje výše uvedené.
Ráda objevuje nové země.
Nerada, když není co objevovat.
Z knih, filmů a hudby ji zajímá cokoliv, na všem se prý dá něco najít.
Je milovnicí zvěře.
Vyrostla na The Beatles ( melodicky ) a na The Who ( rytmicky ).
Vytváří tóny na trumpetu YAMAHA a tluče na bicí PEARL, hlasivky používá vlastní.
Hrála nebo hraje ve skupině: Kolohříbek, Gousteen Crowlers, Ztráty a nálezy, Zuby nehty, Traband, Klec, Apple Undersound, Původní Bureš, Pláče kočka...
Je dcera moře.

Daniel Olaf Kahuda
V Původním Bureši hostuje na niněru. Přes snahu rodičů a epizod v LŠU v raném věku začal jevit zájem o hudbu až v pozdní pubertě. Po spatření niněry v lehkém podroušení a velké euforii v roce 1996 mu nadobro učarovala bordunová hudba. Aktivním niněristou je od roku 1999, ale teprve s elektro-akustickou niněrou to začalo být ono. Dále hraje na galicijské dudy, příležitostně na flétnu a kytaru. Má rád evropský „etno-folk" (s důrazem na Skandinávii, Francii, Irsko..), divné nástroje, podzim, vítr, nostalgii, přítmí, Gustava Meyrinka, Kouř, České středohoří, Březňák, medovinu… Živí se jako hydrogeolog.
V roce 1999 spoluzaložil s Filipem Pýchou kapelu Tajné slunce, dále hraje či hrál mj. ve folk-rockové formaci Pepa Lábus & spol, středověké kapele Dubia Fortuna a projektu Camerata 2000.
Rozeznívá elektroakustickou niněru „pico" od Wolfganga Weichselbaumera, galicijské dudy Antona Varely, kombo Roland AC-60 a efekty Danelectro „hush browns" a „fried cheese."

Pavla
Přerovská Prešovská Prostějovská Starorežná Krucká Burešová
Na podzim r. 1987 byla na stanici metra Kosmonautů oslovena neznámým mužem (posléze se představil jako Fumas) a na jeho dotaz, jestli třeba náhodou nechce hrát bigbít, odpověděla kladně. Záhy zjistila, že kromě Beatles, Semaforu a Olympic (dětství), Art Zoyd, Yes a Zappy (puberta) existuje taky Dybbuk, Jasná páka a Ultrapunk. Ukázalo se, že její předchůdkyní v kapele byla Káča Suchlová, kolegyně z Pražského studentského orchestru, té „náhodičce" se všichni dost nasmáli. Smysl pro (nezřídka poněkud černý) humor je dle jejího názoru nutnou základní vlastností členů kapely.
Po letech humanitních studií by měla bádat někde v knihovně, leč osud ji zavál do oční ordinace, kde spokojeně pracuje jako zdravotní sestra. Krom toho ji živí též hudba klasická, koncertuje s kvartetem.
Ráda jí (okolí tvrdí, že hodně), taky prý dost mluví... Nejvíc má doma knih, hudebních nosičů a kytek, má ráda pohodlné boty a v zimě pořádnou šálu kolem krku, v létě spíš stín a z ročních dob je nejhezčí podzim, když prší. Čaj radši než kafe, ale horká čokoláda je taky delikatesa (čokoládu může v jakékoli podobě a množství), Baileys nejlépe s ledovou tříští. Internet považuje za skvělý vynález. Chce se konečně naučit pořádně anglicky a hodlá zase chodit plavat. Ráda si zblízka prohlíží sněhové vločky. Když potká kominíka, chytá se za knoflík a něco si přeje, černé kočky přes cestu jí nevadí. Zajímá ji jóga, Tai-či, bylinky, hvězdopravectví, Tarot, I-Ťing, Feng-šuej a další věci mezi Nebem a Zemí. Má ráda vlky, losy a soby, medvídky koaly a pandy, chameleony a ještěrky, sýkorky, havrany a mamutě. Nejsympatičtější pes je Snoopy, z kocourů jednoznačně Garfield. Přeje si pro lidi čistý vzduch a vodu, od lidí čisté úmysly. Oblíbená místa na zeměkouli jsou Praha, Český Les, UK a Skandinávie. Hudba je W.A.Mozart (...), Björk (...), Traband (...), malíř G.Klimt (...), spisovatel J.R.R.Tolkien (...), film Matrix (...).
K viole si pořídila snímač Fishman, radši hraje přes combo než do linky (kvůli odposlechu), Brut jí půjčuje Vermonu. Taky zpívá.
Občas ji pozve na podium Terra Ignota a Ota Klodner & His Amigos.
Na podzim r. 2004 se po všech možných peripetiích životních rozhodla pověsit bigbít na hřebík, přenechává místo Markétě a stává se občasným akustickým hostem.

Ondřej Žák
V Původním Bureši hraje na klarinet, šalimo, šalmaj, flétny a foukací harmoniku.
Zeptáte-li se našeho hosta, co je zač, pravděpodobně odpoví, že je muzikant. Vždycky to tak ale necítil. Byly doby, kdy by stejně samozřejmě odpověděl, že je vegetarián, hoboe, etnograf, ekolog, učitel, sbormistr, nebo cyklista. Cítil se také otcem psa, dědečkem dalšího psa, strýcem jiného psa a synem Matky Země. Byl i Čechem, Moravanem, Volyňským Čechem, ale i Indiánem, Maorem, rovněž tančícím dervišem a tibetským mnichem.
Proč tedy hraje na klarinet? Neví. Vždycky na něco hrál. Na klavír, kytaru, všelijaké píšťaly, kontrabas, varhany, bubny… Taky zpíval. Důvody byly různé, potěšit, naštvat, přilákat pozornost, provokovat, meditovat, zaplnit prázdnotu. Ani dnes pro něj není hudba cílem. Je způsobem komunikace, prostorem, možností, cestou.
Zeptáte-li se našeho klarinetisty jaké je jeho hudební zaměření? Je multiinstrumentalista, interepochální polyfolklorista, akademik a buditel. Založil nebo zrušil větší množství souborů. Někde hrál, někde zpíval, něco pouze řídil. Dnes už nechce řídit, zakládat ani rušit, chce dělat muziku. V současné době spolupracuje s těmito hudebními tělesy: Občanská hlídka, Pilgrim Pimple, Schutí, Jakýsi cosi, Donava, Slovácký krúžek, Medievale jam, Ledňák, Chorosch, Naše Bouda a Původní Bureš.
Jak to bylo vlastně s Původním Burešem? To je stará historie. S Fumasem se zná od 1.třídy. Dětství prožili na pravém břehu Vltavy v uličkách okolo Karlova mostu. Staré Město poskytovalo prostor pro neslýchaná dobrodružství. Vltavské jezy temně hučely a pod mostem houkaly parníky na své cestě ke štěchovickým zlatým polím. Turistu nevidět, jen zelené světlo plynových lamp mihotavě osvětlovalo divné kresby křídou na nárožích. Když usínali, nad jejich hlavami se vznášely vzducholodě a šlapohyby, z dálky zněl hlas Dunivé Kateřiny a pod okapy nejasné obrysy nočních přízraků ručkujících neznámo kam…
Tento idylický obraz počal se mocně měnit někdy na konci osmé třídy, když Fumas po návratu z ozdravovny prohlásil: „Pustím ti fakt tvrdou muziku!“ A dodal že tahle kapela už bohužel neexistuje, protože hráli a zpívali tak hlasitě, že kytarista ohluchnul a zpěvák oněměl. Nikdo si už dnes nepamatuje, o jakou kapelu se jednalo, je však zřejmé, že cesta k Původnímu Bureši byla otevřena. Pak se asi 20 let neviděli.
Jak se mu líbí Původní Bureš? Moc dobrý, hlavně texty a potom ta energie. Škrtneš sirkou a hoří to! Moc rád si s nima zahraje.
Několik příkladů muziky, která ho za posledních tisíc let zaujala: Llibre Vermell, Guillaume de Machaut, Tomás Luis de Victoria, Adam Václav Michna z Otradovic, Gabrieli Consort, Piffaro, Marcel Péréz, Musica Bohemica, Corvus Corax, Bagad Kemper, Tri Yann, Pogues, Hedningarna, Mari Boine, Bratsch, Lisa Gerrard, B.B.King, John Mayal, Doors, Peter, Paul and Mary, Bob Dylan, Suzanne Vega, Sinead O'Connor, Lou Reed, Tom Waits, AC/DC, Dire Straits, Jetro Tull, Pink Floyd, Nirvana, Jean Michel Jarre, Chemical Brothers, Milan Hlavsa, Psí vojáci, Dunaj, Laura a její tygři, Mňága a Žďorp, Karel Plíhal, Jaromír Nohavica, Dáša Voňková, Wabi Ryvola. Poslouchá také klasiku, jazz, blue grass, punk, metal, HC, hiphop, reggae a ska, rovněž etnickou hudbu různých národů včetně českého a moravského folklóru.

Hráč na didjeridoo Dobroš Tuček dodá své curiculum v cuku. Víte?!