1
Na louce

Zimní historka (Island)


Nevíš

Železný Jan

Vítejte v cirkusu

Sabina 1984


Blues nezaměstnanýho chlapa

Těhotná baletka

Ptačí dívka

10  Na konci duhy

11  To místo

12  Mr. Kdokoli







Divý muž vystoupil z klece, podal mu zlatý míč a obrátil se k odchodu. Chlapec dostal strach, rozplakal se a volal za ním:
"Divý muži, prosím, neodcházej, já bych byl bit."
Divý muž se otočil, uchopil chlapce, posadil si ho na ramena, přidal do kroku a zmizel s ním v lese.
Pohádky bratří Grimmů

Toto album vzniklo jako sběrný dokument. Základy většiny písní (kytara, basa, bicí, zpěv a foukací harmonika) jsme zaznamenali od jara 2011 do jara 2012 ve sklepě Bš vedle keramické dílny. Nahrávky písní Ptačí dívka a Mr. Kdokoli byly převzaty z Fumasova alba Ptačí dívka (natočeno ve Fumasově  chřeštovickém atelieru a holešovické kuchyni). Nahrávka Vítejte v cirkusu je převzata z alba Fumas & Anoppi - Růžová magie se zelenými puntíky (natočeno v chřeštovické ložnici) a doplněna o percussions a baskytaru ve sklepě Bš. Základ skladby Zimní historka (zpěv, kytara, banjo) byl pořízen u Fumasů v kuchyni. Zde byl též natočen do všech písní akordeon, některé sbory a xylofon. Housle
a ostatní sbory zvěčnila Markéta doma, vedle přebalovacího stolu.  Mixoval Brut u Brutů v obývánku za Fumasova kibicování. Hudba a texty - Fumas.

Datová stopa obsahuje: 
kino:
NA KONCI DUHY
obrazový příběh na jeden život
hrají - Tonda Novotný a Fumas
námět a scénář - Tonda Novotný
kamera, střih a režie - Pája Junek


hudbu:
PTAČÍ DÍVKA
01. Zimní historka
02. Ptačí dívka
03. Na louce
04. Blues nezaměstnanýho chlapa
05. Nevíš
06. Mr. Kdokoli
07. Na konci duhy
08. To místo


RŮŽOVÁ MAGIE SE ZELENÝMI PUNTÍKY
01. Růžová magie se zelenými puntíky I
02. Železný Jan
03. Růžová magie se zelenými puntíky II
04. Sabina 1984
05. Růžová magie se zelenými puntíky III
06. Těhotná baletka
07. Marie a Marta
08. Růžová magie se zelenými puntíky IV
09. Cirkus
10. Růžová magie se zelenými puntíky V

Album Železný Jan si můžete zakoupit na CD přímo od nás za 200,- Kč + poštovné na adrese: fumas@seznam.cz
dále pak na stránkách Indies Happy Trails jako CD, nebo jako mp3 v nejvyšší kvalitě.
nebo si ho můžete stáhnou ve formátu mp3 zdarma v nižší kvalitě:
http://www.ulozto.cz/xE6ymiT/pbzj-zip
Pokud zvolíte poslední možnost a budete chtít i tak něco přispět pošlete prosím částku dle uvážení na konto sdružení Loutky v nemocnici. Číslo sbírkového transparentního účtu vedeného u Reiffaisenbank je 37373767/5500 (náhled účtu zde). Prospějete dobré věci.

Recenze:

„Toto album vzniklo jako sběrný do­kument,“ upozorňuje na obalu svého nového CD Fumas a spol. A oprav­du: kousek byl natočen v chřešťo­vické ložnici, jiný zase v holešovic­ké kuchyni, a něco dokonce vedle přebalovacího stolu! Výsledkem je ale klasická burešovina: lehký under­ground se smyslem pro písničkářské vypravěčství i jakousi podprahovou mystiku, která ovšem stojí na pev­ně zapuštěných bigbítových pilířích. Deska se jmenuje Železný Jan pod­le písničky, na kterou by v Ameri­ce nejspíš dali nálepku „haunting song“. Správně přímočará basovka žene vpřed slova inspirovaná po­hádkou bratří Grimmů o divém muži a my víme, že přijde dost zvláštní nálada. Není to vysloveně horor ani depka, spíš dobrodružství, ale fakt hodně nevyzpytatelné.
Už to, že album začíná necizelova­ným hulákáním věty opili se hroba­ři, vykopali hrob, leccos napovídá. Vzápětí se ozve hustá elektrika, jakou Andršt nezahraje, a housle, které při­pomínají všechno, jen ne ornamen­tální ekvilibristiku Honzy Hrubého. Původní Bureš rozhodně není do­konalost sama a viklavé výkony jed­notlivých členů v čele s frontmanem Jaromírem Františkem Palmem, ře­čeným Fumas, z řad posluchačů do pár minut spolehlivě vyselektují všechny, jejichž sluch je na takový rambajs příliš sexy. Nicméně vypla­tí se zůstat a projít si tím tunelem, co je na obalu, spolu s muzikanty. Ono je to totiž jako v té jejich písni Zimní historka, kde lidi zachrání před jistou záhubou domnělý symbol temných sil – havran: A je mi celkem jedno, kdo mi věří, že k nám přišel anděl v černým peří…
Skupina se k neskutečnu utíká jen zdánlivě. Vše, o čem zpívá, je drsná realita; někdy trochu zamlže­ná (skladba Nevíš s verši „protiv­ník, to je podmínka k boji / všude jen ksichty podobný hnoji“), jindy zce­la odkrytá (Blues nezaměstnanýho chlapa s bolavě pravdivým detailem „a nejhorší je, když venku prší / stej­ně tam jdu, aspoň na chvíli“). Desky jako Železný Jan nám připomínají, že kromě Mišíků a Prokopů nebo nao­pak Tomášů Klusů a Anet Langero­vých je tu ještě zbytek špinavě čisté pražské hudební periferie, jejíž svíč­ka dohořívá kdesi U Rafa, U Vojáka, U Vystřelenýho voka – prostě kdekoli, kde ještě kapely neřeší pískající mik­rofony, rozladěnou kytaru a počet vy­pálených cédéček. Aneb, jak Původ­ní Bureš deklaruje v písničce Vítejte v cirkusu: Jak jsme tu, tak jsme tu, každej jsme fešák, nikdo z nás není na hadry věšák.

Magazín Uni - Michal Bystrov


"Psychedelický punk folk" Původního Bureše je součástí tuzemské nejen klubové scény už půl třetího  desetiletí a na svém letošním, sedmém řadovém albu ladí posmutnělé tóny. A taky bilancuje poslední tři roky od předchozí nahrávky Poslední zhasne. Za ty totiž nejenže postihla sestavu mateřská pauza houslistky Markéty, ale i (už několikátá) výměna bubeníka. Na nahrávce se tak vystřídali hned tři, což spolu s hostujícím akordeonem a příležitostným zvukem banja přispívá k pestrosti - a to aniž by se vytratil charakteristický autorský rukopis frontmana Fumase i typický "hippie" zvuk kapely.

Ten zní opět zcela autenticky, a při všech instrumentálních i pěveckých nedokonalostech  v sobě skrývá to, co je na kapele nejcennější: tedy "normálnost", zdánlivou obyčejnost, ve skutečnosti ale dnes už nepříliš častou upřímnost, otevřené přiznávání slabostí, a absenci častého  předstírání světovosti. Bilanční tón podporují časté melancholie a bluesové podtóny, výrazným nástrojem v instrumentáři je rozhodně foukací harmonika.

Fumas jako autor potvrzuje i tentokrát příslušnost k těm, kteří celý život píšou jednu písničku, ale dokáží ji podat tisícím a jedním způsobem, uvěřitelně, ve vší neuhlazenosti jednou komorně a jindy neurvale. Přičemž poklidnější, folková poloha tentokrát převažuje nad zpětným vazbením a agresivní rytmikou. Posmutnělá Zimní historka, Ptačí dívka, která by se klidně mohla stát popěvkem všech introvertů nebo silná výpověď Blues nezaměstnanýho chlapa zkrátka fungují.

Prakticky jediným problémem zůstává určitá absence nezainteresovaného pohledu zvenčí, který by pomohl vyeliminovat slabší momenty v podobě písní, které svou schematičností mohou dobře fungovat na koncertech, ale na nahrávce působí jako vata, odrhovačková výplň - na aktuálním albu to platí o Na konci duhy, stejně jako o některých kytarových sólech.
 
Jakkoli Bureš všechny ty, kteří ho někdy slyšeli, sotva překvapí hudebně, tak i tentokrát nabízí řadu vtipných slovních obratů ("budu tvůj řídící orgán a ty budeš můj Karel Sabina…") i vynikajících postřehů všednodennosti ("Budim se pozdě, spát chodím brzy, po ránu klidně teplá snídaně, žena chce prachy, děti jsou drzý, žaludek se houpe jako parníček ve vaně…"). Signifikantní písní celé nahrávky je ale bezesporu To místo, čtyři a půl minuty, ve kterých je vše, o čem je i celá historie kapely. Zatím poslední album tak není zásadní událostí, ale dalším milníkem na dlouhé cestě, zprávou o absolvované etapě. A také v podtónu důkazem o tom, že ještě písničky mohou vznikat jen z autorské potřeby, bez kalkulu i úvah o jejich dopadu.

Antonín Kocábek - Týden.cz