“Kde je tvůj manžel má krásná paní
kdepak je hrabě Mickiewicz?”
“Za svého krále odjel do války
a už je dlouho, dlouho pryč”

“Kde je tvůj otec Antoaneto
kdepak je hrabě Mickiewicz?”
“Je v lítém boji za svého krále
někdy však večer sem přichází

Nad hlavou vrány a v divném šatě
ten jistě není hraběcí
z veliké dálky přichází ke mě
jak je to možné, kdopak ví

Vypráví příběhy, rozličné zkazky
Je velmi moudrý otec můj
Přichází oknem a nikdy (nikdy však) dveřmi
a nikdo mi to nevěří

Včera však v noci on upřel na mě
velice smutný pohled svůj
Sbohem buď milá Antoaneto
s Bohem se tady opatruj

Ráno pak posel vyhledal matku
a v celém domě je najednou chlad
Je mi to líto má krásná paní
že hrabě Mickiewicz v boji pad

V poledne kolem našeho domu
projířdí vůz a na něm chlap
Vezeme tělo trestance z lomu
V noci chtěl utýct a ze skály spad”

Nad hlavou vrány Antoaneta
v šatě co není hraběcí
hledí do vozu a přemýšlí o tom
“Jak je to možné kdopak ví?”