Proč jste tak dlouho u Oka nehráli?
My se nikam necpeme, hrajeme jen tam, kam nás pozvou. Ale teď máme nového manažera a ten se snaží. I když my ani nechceme koncertovat moc často. V hospodě U vystřelenýho oka jsme naposledy hráli ještě s předminulým bubeníkem, tak to muselo být tak před třemi roky, ale v těchto krajích jsme vystupovali třeba na Vinohradském vinobraní, na Svátku hudby a také v Akropoli. Sám s kytarou nebo i s doprovodem hraji občas ve Vikadle v Bořivojce.
A co je lepší – hrát na pódiu na Míráku, nebo v nevelké hospodě?
Není to lepší, nebo horší. Je to jiný. V hospodách a klubech máme těsnější kontakt s publikem a na větších podnicích zase zvukaře a pocit profesionálního hraní.
Znáte své fanoušky?
Některé ano. Nejvíc jich na nás chodí do naší domovské scény v Malostranské besedě. Jsou mezi nimi velké věkové rozdíly, od dětí tak po šedesátníky, nejvíc je ale studentů. Musím se pochlubit, že naši fanoušci nejsou hloupí.
Hodně Vašich písniček si téměř říká o „táboráková" provedení. Setkal jste se už s nějakou takto zlidovělou?
Když jsem jednou hrál sám ve Vikadle, přišel ke mně kluk a omlouval se, že po mně chce lidovou písničku, kterou jsem nenapsal… Chtěl Nikolu Sanderse, což je moje písnička. Když jsem mu ji zahrál, tak mi povídá: „Dík, ale hraješ to moc pomalu."
Hodně lidí si dnes nová alba nekupuje, ale přepaluje je. Co tomu jako muzikant říkáte?
Přijde mi to normální. Jako když se dřív nahrávaly kazety. Já si cédéčka taky kopíruji. Česká, zvláště těch muzikantů, se kterými hrajeme, nebo je máme rádi, se snažím kupovat, ale Bob Dylan se bez mých třech stovek obejde. Ceny jsou vysoké a bohatnou na nich hlavně firmy, ne hudebníci. Naše poslední CD jsme si vydali sami a je levnější, na koncertech stojí dvě stě korun.
Kromě hudebního působení v Původním Burešovi se věnujete i výtvarnému umění, ilustrujete knížky pro děti a malujete. Kde jsou Vaše obrázky k vidění?
Kromě dětských leporel jsem dělal třeba i Rukověť rodičů malého školáka, to je pro dospělé, jak vybrat dětem školu. Jinak se mi splnil dětský sen – malovat obrázky k Boříkovým lapáliím, po Renčínovi a Bornovi... A taky jsem autorem většiny bookletů a obalů našich CD. Výstavu snad budu mít na jaře ve zmíněném Vikadle.
A jak byste pozval naše čtenáře na koncert?
Je čas přestat koukat na estrády v televizi a začít se bavit sami. A taky je dobré na naše koncerty chodit stále, protože jsou pokaždé jiné. Skladby, obsazení, někdy je to folk, někdy bigbít a ani ten nehrajeme pokaždé stejně rychle.