V roce třiapadesát
na německý hranici
von tam dělal faráře
a voni zase štvanici
na takový jako von
co se furt jen smějou
dyž je chytnou pod krkem
tak se divný věci dějou

Prvního dne pro výstrahu
zapálili kostel
ale von se jenom smál
a monstranci nes‘ do lesa
Dyž mu doma rozštípali
židli stůl a postel
tak si lehnul do trávy
a nad hlavou měl nebesa

Byl to divnej svět
a dost divný lidi
některý se eště dneska
doopravdy stydí
jak ho hnali po vsi
a farář se jim smál
po cestě a přes pole
a pak eště dál

A když ho pak chytli
vládla dobrá nálada
na krk dali smyčku
a ruce dali za záda

Na kopci za vesnicí
vysokej strom stál
na tom stromě visel
a porád se jim smál

Tři dni se pak chodili
koukat na ten zázrak
jak na stromě visí
a hlasitě se směje
Třetího dne k večeru
když napadnul sníh
i obecní blázen
uslyšel ten smích

Vzal si doma rybičku
a šel faráře vodříznout
a když to pak udělal
a farář skočil na zem
vzali si svý baťohy
a zmizeli v lese
a hlasitě se smáli
farář i ten blázen