Zpod lesa a zpod oblaků
do údolí letí,
ej, krkavec ostrých zraků,
k hodům volá děti.
Na lovu byl, ne však v lese,
ale na bojišti,
zkrvavenou ruku nese,
prsten na ní blyští.

„Černý ptáku, odkud asi
vychřice tě ženou?
Kdes vzal prsten divné krásy,
ruku zkrvavenou?“
„Za horama za dolinou,
dívčino má mladá,
celé řeky krve plynou,
tisíce hlav padá.

Pohřbívají robotáři
Padlé hlavy všecky,
za kurhany za hrobaři
míří vlčí smečky.
Orlí oči bojovníka
zasypává hlína,
nejedna tam matka vzlyká,
objímá hrob syna.“

Dívka náhle vzkřikne žalem,
tváře dlaní stíní:
„Neštěstí mé nenadálé!
Co si počnu nyní?!
Vím, kdo mladý život ztratil,
komu ruka patří:
sama jsem ten prsten zlatý
dala svému chlapci