Jaromír František Fumas Palme
rozhovor s výtvarníkem a kapelníkem Původního Bureše

Když padne zmínka o kapele Původní Bureš, začne mi v uších znít ten správný zemitý bigbít, okořeněný osobitostí, příběhem a hlavně písničkou. Pro někoho kapela známá, pro jiného zas jen další otázka. A protože těch není nikdy dost, na několik jsem se zeptal lídra kapely Fumase.

Pokud se řekne Původní Bureš, jistě není třeba znalým nic dodávat. Ale přesto jsou tu i tací, kteří by potřebovali nápovědu. Kdo nebo vlastně čím je Původní Bureš?
Původní Bureš jsou lidi, který spolu jezděj na vodu, na výlety do Českého ráje, čas od času si udělaj večírek... a hrajou v kapele. Na natáčení klipů a hudby se podílejí naše děti, ženy či muži, kamarádi... občas si přijde zahrát nějaký bývalý člen. Rádi improvizujeme. Písničky maj poměrně volný aranžmá. Někdo to vnímá jako chaos. My se díky tomu nenudíme, protože je to pokaždý trochu jiný. Jako v povídce od Raye Bradburyho, kde se žena každý den převléká za někoho jinýho aby svýmu muži nezevšedněla. Jednou černoška, druhý den Číňanka... Původní Bureš je kapela, která hraje písně.

Když se mluví o vašem hudebním stylu, zazní „definice" psychedelicpunkfolkrock. Už to zní tak, jako by vám byly všechny současné hudební škatulky těsné. Kdo vaši muziku ze začátku nejvíce ovlivňoval?
Těch bylo moc. Bob Dylan, Neil Young, Jefferson Airplane, celá ta keltská scéna s Alanem Stivellem, Fairport Convetion, Steeleye Span, americká psychedelie, newyorskej punk v čele s Patti Smith, Television, hromada ruskejch kapel (Aquarium, Graždanskaja oborona,...), z Polska Marek Grechuta, Izrael... Z českej lidí určitě Vladimír Mišík, Jakub Noha, Oldřich Janota, Karel Kryl, z kapel Dybbuk, Ultrapunk, Marsyas, Sajkedelik šraml band, Lídl & Velík... Je toho strašně moc. Každej člen kapely by určitě fůru věcí přidal. Myslím, že máme rádi písničkáře, punkáče, lidovou hudbu, prostě takový ty, co si nedělaj hlavu s dokonalostí, ale jde jim spíš o sdělení a výraz.

Ke konci minulého roku jste po třech letech vydali další album Cesta z krimu. Jak se mu podle tebe zatím daří?
Na internetu jsme našli asi sedm kladnejch recenzí. A na koncertech se to zatím dost prodávalo.
Kamarádi to chválej. Tak snad jo.

Kolikáté „burešovské" album to je?
My do těch řadovek počítáme i ty alba, co nebyly takříkajíc oficiálně vydaný a existujou jen na vypálenejch CDčkách. Kompletně to vypadá takhle:

- Přepadli Vás indiáni (MC1989, CD-R 1999)
- Too Young to Kozí Dech to Old to Fly (MC 1992, CD-R 1999)
- Drobné radosti psychedelické kachny (MC 1994)
- Ples tapírů/Drobné radosti psychedelické kachny (CD, MC Indies 1996)
- Ghost do domu (CD, MC Indies1998)
- Myš You Were Here (CD-R maxisingl 1999)
- Sen noci indiánské (CD, MC Indies 2001)
- Kůň s pěti nohama (CD Elektrický hlemýžď 2004)
- Cesta z krimu (CD Indies-Happy trails/Elektrický hlemýžď 2006)

Takže jestli dobře počítám, je to devátá řadovka.
Pak máme ještě různé kuriozity, sólové projekty atd.

Kdo všechno se na zrodu nového CD podílel?
Na tý hudební části opravdu jen kapela (Brut, Markéta, Hugo, Jana a já) a při míchání ještě Ondra Ježek. Geniální zvukař.
Na natáčení klipu Cesta z krimu se účastnili: režisér Petr Tomek, kameraman Pjeer Van Eck a jako herci Aleš Klatovský, Jarda Hanzlovský, Tomáš Hokeš a moje žena Dana. Klip Osamocený strom jsme si dělali sami a kromě kapely se tam ještě objeví rastaman Nirva. Ty vločky, co tam padaj, sypou mý děti.

Většina hudby a texty je (jsou tedy) z tvé dílny. Pokud mohu soudit, hudba šlape a texty jsou trefné. Co je tím hlavním zdrojem inspirace?
Příběhy, podobenství. V jakýkoliv formě. I ty lyrický texty maj jako inspiraci příběh. Z literatury, filmu, ze života... Beru všechno, ale jde mi spíš o určitý archetypy myšlení a konání. Konkrétní postavy jsou zaměnitelný. Příběh zůstává.

Krom toho, že jsi muzikant a kapelník, jsi také výtvarník. Čeho je v tobě více? Fumase hudebníka nebo výtvarníka?
Podle toho, čím se zrovna zabývám. Jako výtvarník - ilustrátor se živím. Teď na přelomu listopadu, prosince jsem se asi měsíc staral akorát o kapelu a desku. Běžně věnuju víc času kreslení, ale ono to není jen o času. Ilustruju hlavně knížky pro děti. Učebnice, pohádky, dějiny a tak. V květnu by mi měla u Albatrosu vyjít autorská knížka, kterou jsem napsal a nakreslil. Jmenuje se Tadeáš a hradní tajemství. Je pro děti, ale snažil jsem se to psát tak, aby se bavili i dospělí.

Pokud máš chvíli nebo si pustíš k práci muziku, která by to byla?
Teď poslouchám CDčka, co jsem dostal k Vánocům, nebo v poslední době. Další kapely mých spoluhráčů - Neúspěšný atlet (tam hraje Hugo), Fiannan (Markéta), Pláče kočka (Jana), pak poslední album Toma Waitse, nějaké ty Levellers, Raconteurs a teď si už třetí den pouštím zvuk z filmu Inkognito (Masked and Anonymous) od Boba Dylana. Už na to ani nekoukám. Jen to poslouchám. Naprosto úžasná záležitost. Taky se mi podařilo sehnat DVD s koncertem Kinks na Rockpalastu v roce 1982. To je jedna z těch věcí, co mě ovlivnily. Nedoufal jsem, že to ještě někdy uvidím.

... a snad na závěr zpět ke kapele. Co čeká Původního Bureše v nejbližší budoucnosti?
Deska je hotová, takže koncerty.

Petr W. Vaněk - Metropolis, 28. 2. 2007