Zanedlouho dvacetiletý Původní Bureš patří u nás spíš k těm nenápadnějším. Hraje si svoje, nikdy se nesnažil o to být progresivní či vyčnívající, bourat schémata nebo se jakkoliv vymezovat. Možná právě v té obyčejnosti a buldočí vytrvalosti, s jakou nabízí dalším ročníkům posluchačů své příběhové písničky, je jeho síla. Těch, kteří se o podobnou přirozenost jen marně snaží, jsou totiž spousty. Praktickým důkazem toho budiž pátá řadová deska CESTA Z KRIMU (Indies Happy Trails, 2006, 40:35). Ani na ní kapela nezapře své inspirace a oblíbence – The Fugs, Jonathana Richmana a především pak ty, kteří také rádi přeskakovali a přeskakují mezi akustickou a přebuzenou polohou – za všechny třeba Neila Younga. Přidejme odvázanost syrových prepunkerů a skutečnost, že kapela začínala v době doznívající české nové vlny, a máme obrázek kompletní. Nejdůležitějším spojovacím slovem pro to všechno by asi bylo ,upřímnost‘. Můžete se tomu vysmát, pozéři se nejspíš i zle ušklíbnou, ale nic tím nezměníte. Image je tu na nic a podstatný budiž instinkt – ano, vím, že to už někdo řekl. Ty písničky jsou zpěvné, s výraznými slogany, často s literárními inspiracemi, a všechno, jen ne hloupé. Na to, jak jich jejich většinový autor, výtvarník, kytarista a zpěvák se specifickým projevem J. F. Palme, řečený Fumas, má na svém kontě už několik desítek, jsou až překvapivě plné nápaditých melodií. Vedle tradiční violy jsou nově výrazně poznamenány i zvukem trubky a pestrost podtrhují i ozvěny dalších žánrů (reggae v City v city, šedesátková psychedelie v Černé kočce). A jestli je aktuální album v něčem dál než jeho předchůdci, pak právě v tom, že text již není folkově dominantní a mnohé skladby by dobře fungovaly, i kdyby byly zpívány nesrozumitelným jazykem. A přesto je to pořád Bureš, poznatelný po pár taktech, ve svém podivuhodném světě, kde je sladko i hořko, ve kterém se ráčkuje, dámy nemají proporce modelek, retro není nadávka, a hospoda není nepřítel zdravého životního stylu, ale příjemné místo k setkání. Stojí za to tam za ním občas zaskočit.

Antonín Kocábek, Unijazz
http://www.unijazz.cz/uni/
recenze, písmeno P