Původní Bureš: Cesta z krimu, Indies

Tahle recenze bude tak trochu o vzpomínání na časy zlaté, časy, kdy zesilovač svítil elektronkami a přebuzený zvuk byl špinavý nebo ještě špinavější. Na časy probdělých nocí, které evokují chuť čerstvého křupavého rohlíčku z ranní várky pečiva dejvické pekárny. Vzpomínám si na takřka undergroundový koncert U vystřeleného oka, kde takovej nějakej fousatej chlap, zpěvák a kytarista v jedné osobě, který by před pár lety byl označen za ideodiverzní podvratný živel, na minimalistickém pódiu předvedl show postavenou na psychedelických kytarových výletech a charismatickém projevu, jež umocnily již tak silnou textovou výpověď dřevního hospodského rock'n'rollu.

Od té doby uplynulo mnoho vody, lidské zdroje skupiny Původní Bureš se obměnily, ale základ zůstal stejný – poctivý bigbeat s inteligentními přemýšlivými texty. Nejinak je tomu i na nové desce Cesta z krimu. Titulní píseň je otvírákem desky a je jednou z nejlepších písniček za poslední léta s ambicemi stát se velkým hitem, pokud by štěstěna a média byla nakloněna. Nicméně se domnívám, že není třeba propadat falešnému optimismu. Ostatně ze zvukového pojetí nahrávky vyplývá, že Fumas a spol. nemínili ztrácet čas s nějakým neduživým rádio friendly soundem. Zvuku dominuje Fumasova klasická „špinavá" kytara v závěsu s hutnou Brutovou basou. Nedílnou a důležitou součástí je barevné a náladotvorné podmalování trumpetou Jany Modráčkové, která se přesunula zpoza bicích do přední linie. Kapela songy hrne v porovnání s předchozí poněkud unylou deskou pěkně od podlahy. Ocenění hodná je rozmanitá skladba písniček, jež nese sice Fumasův rukopis, ale současně se na něm podepsal i nový a svěží duch kapely. O nápaditých textech a charakteristickém zpěvu, na kterém by si sice logoped smlsnul, ale díky kterému je Fumas jako interpret nezaměnitelný, což mu dává náskok před osmdesáti procenty všech zpěváků, není třeba se nijak zvlášť rozepisovat. Jsou prostě Bureší. K pestrosti dopomáhají též dívčí vokály.

Celkově CD Cesta z krimu nenudí. Pozitivní pohled na nahrávku recenzentovi nezkazily ani jedno nebo dvě slabší místa a málo čitelné bicí. Za vyzdvihnutí určitě stojí, že nahrávka má grády, k čemuž určitě přispívá syrovost umocněná ruchy (hlasy, paličky, cinkání atd...) mezi písničkami. Výše zmíněné vyvolává dojem, že deska byla nahrána na jeden zátah. Soudě dle pohodové, uvolněné nálady písniček to byl zřejmě dobrý mejdan.

Aleš Kopřiva, musiczone.cz