Nenápadně, přímo skromně, ve stínu mnoha známějších a úspěšnějších kapel existuje už víc než deset let pražské sdružení s ulítlým názvem Původní Bureš. Ghost do domu je jejich teprve druhým řadovým albem. Ale dobrého pomálu, říká se přece – to platí i pro stopáž. Duší skupiny je Jaromír František Fumas Palme, kytarista, zpěvák a autor většiny repertoáru. Jeho projev je veskrze civilní a přirozený, velkým kladem je přesné frázování a hlavně bezvadná výslovnost – rozumíte prakticky každému slovu, aniž byste si museli číst text v bookletu. To není vždycky samozřejmost. Hudebně by se dal obsah desky (s přidanou datovou stopu, jak se stalo u Indies dobrým zvykem) nejsnáze označit jako hospodské písně. Téměř krylovsky jednoduché harmonie – nejvíc to praští do uší v Šerosvitu – a stejně průhledná aranžmá. Ostatně v záhlaví každé skladby jsou uvedeny základní akordy. Pokud bychom mermomocí hledali srovnání, může nás napadnout Echt! (i když ten má tvrdší projev), seattleští The Walkabouts a díky výrazné viole Pavly Krucké třeba i Dylanovo album Desire. Irsko-keltské vlivy jsou patrné i bez okázalých instrumentálních supervýkonů. Texty – příběhy na desce Ghost do domu připomínají jakésy staré morytáty, ovšem s aktuálním slovníkem. Jsou zručně vystavěné, celkem vtipné a hlavně vedou odněkud někam. Novému albu Původního Bureše se možná dá leccos vytknout po technické stránce, ale podstatnější je evidentní upřímnost a věrohodnost. Holt všichni nemůžou patřit mezi šoubyznysovou šlechtu...

Jan I. Wünsch
Rock & Pop č. 1/183 (leden 1999)