Venku padá černej sníh
lepí se na sklo jako klíh
Já seděl jsem tu dlouho a teď umírám touhou
sebrat se a někam jít

Propad’ jsem se do cizí země
mluvil jsem k ní a vona ke mě
historie neznámé, které eště neznáme
co hovoří tiše a jemně

Mladičká paní měla
vlasy vodhozený z čela
a když její muž napínal v boji kuš
po celém těle se chvěla

A když její muž ten spratek
sebral se a z boje utek’
sebral stádo slonů a přijel na něm domu
zrovna se slavil svátek matek

Když spatřil její bledou líc
řekl tady neni lásky víc
a že prej žádá důkaz pro tendle úkaz
co vona na to může říct

“Tak teda muj milej věz
má láska je věrnější než pes
Rač mi pane přikázat jak (ti) mam lásku dokázat
Má láska je věrnější než pes”

“Budeš teda závodit s mym psem
Poběžíte přes celou zem
A kdo z vás první doběhne, u mejch nohou ulehne
ten se stane vítězem

Tak se stalo jak ten tupec řek’
Běželi přes devatero řek
přes černej les a pani první doběhla
jenomže se z ní stal pes
 

Z toho teda plyne poučení
že se věci na světě mění
a že je to děs dyž se z ženský stane pes
a potom na tě zuby cení