|
Na to, abyste si oblíbili hudbu
Borise Grebenščikova, nemusíte být ani Rus ani budhista. Grebenščikov
je oboje. Navíc je to muž, který odmítl kandidaturu na prezidenta, rocková
hvězda, autor skvělých písní, kamarád Davida Bowieho, Dave Stewarta... a
dobrý společník, se kterým jsem měl možnost pohovořit 11. 10. v pražské
kavárně Slavie.
Jeho kapela Aquarium existuje od roku 72 a v Rusku se stala ikonou. Boris Grebenščikov je pro Rusy tím, čím je pro posluchače v anglosasky orientovaných zemích třeba Bob Dylan.
Na jaře jsem využil příležitost navštívit jeho rockový koncert v pražském Vinohradském divadle a nyní opět v Praze akustické vystoupení 11. 10. v Mánesu a koncert mantrických zpěvů 12. 10. v Národním domě na Vinohradech.
F: Z vašich desek i koncertu, na kterém jsem byl na jaře, mám pocit, že vaše hudba existuje tak trochu mimo prostor a čas. Působí na mě dojmem určité pozitivní magie. Jak tohle vnímáte?
BG: Když jsem kdysi jako velmi mladý slyšel album Stg Pepper... od The Beatles, pochopil jsem, že existuje místo, odkud všechna ta úžasná hudba přichází, a že i já chci čerpat z tohoto místa a takovou hudbu dělat. Ne snad, že bych chtěl také složit Stg Peppera, ale že chci po svém dělat takovou hudbu. Ta hudba k člověku sice přichází, ale stejně je v tom nakonec dost práce.
F: Jste znám jako budhista. Jaký máte vztah k ostatním náboženstvím a k dialogu mezi nimi?
BG: Bůh je jen jeden a každé poctivé uctívání Boha považuji za dobré.
F: Konkrétně bych se zeptal, jaký máte vztah k ruskému pravoslaví?
BG: Samotné náboženství je dobré, ale bohužel jeho zprostředkovatelé, kněží, nejsou pokaždé dostatečně informovaní a připravení. Má to i těžké následky. Někdy to úplně vyvrací náboj toho náboženství. K tomu bych dodal staré rčení: sen rozumu rodí příšery.
F: Předpokládám, že existují výjimky. Máte v pravoslavných kruzích nějaké přátele, známé?
BG: Ano, mnoho.
F: Když hrajete s kapelou, kolik je ve vašich písních improvizace?
BG: Každá píseň má pevnou, přesně danou architekturu. Sloka, refrén, mezihra... aranžmá. V určité chvíli pak přichází prostor pro improvizaci. A pak, čím je jí více, tím lépe.
F: Ptám se proto, že mám při poslechu vaší hudby v některých okamžicích podobné pocity jako třeba při poslechu Grateful Dead, kteří jsou svými improvizacemi proslulí.
BG: To mě moc těší.
F: Zmínil jste Beatles, Stg. Peppera. Jak se k Vám na konci šedesátých let tyhle věci dostávaly?
BG: Z rádia. Hlas Ameriky. Radio Luxemburk...
F: A desky?
BG: Vždycky byl užší okruh těch, kteří měli desky a vlastně si je předávali mezi sebou. Přiváželi je námořníci, nebo občas studenti, kteří se dostali ven...
F: Jaký máte vztah k hnutí hippies?
BG: Tehdy nic jiného nebylo. Dnes mám k dobrým hippies vztah dobrý, k těm ostatním mít dobrý nemusím. Jako u čehokoliv jiného.
F: Jaký máte vztah k drogám?
BG: Stejný. Není to nevyhnutelně nutné, ale občas, v určité situaci, to někomu může i pomoci.
F: Domníváte se tedy, že v určité situaci by se drogy měly tolerovat.
BG: Myslím, že nebýt LSD, nebyli by tu Beatles ani Jimmi Hendrix v té podobě, v jaké jsou.
F: Souhlasíte s názorem, že každá kultura má svoji drogu, kterou by jiná kultura neměla užívat? Mám teď na mysli alkohol, který škodí indiánům, a naopak posvátné indiánské houby, po kterých běloši občas vyskakují z oken.
BG: Ano, je třeba mít na paměti národní charakter.
F: Je třeba k těmhle věcem mít nějakého guru nebo průvodce?
BG: Vždy je dobré mít zkušeného průvodce. Bez něj to nemusí dopadnout dobře.
F: Kteří čeští muzikanti s Vámi budou hrát na sobotním mantrickém koncertě?
BG: Osobně se s nimi ještě neznám. Zítra bude zkouška a tam se vše upřesní.
Olga Cilvikovskaja (překladatelka a spoluorganizátorka): Některá jména znám já. Bude tam třeba Vlastimil Marek, Tomáš Mach...
BG: Přípravu jsem neřídil já. Možná je ještě zajímavé, že to vlastně
ani není koncert. Je to něco úplně jiného, než když člověk zpívá písničky.
Když člověk zpívá písničky, tak ví, co má v kterém okamžiku být, co má
zaznít. Když zpíváte mantry, tak přenecháváte sebe sama těm mantrám a neřídíte
to, ale mantry řídí Vás. To je to, o čem jsme hovořili na začátku, ale
u manter to bude asi silnější než u písniček.
F: Cítíte nějakou souvislost mezi mantrami a psychedelickou hudbou?
BG: V principu vychází veškerá hudba z jednoho zdroje. Vymýšlení hudby není správná věc. Je to násilí. Hudbu je třeba jenom slyšet, ne vymýšlet, jen slyšet a předávat. Princip improvizační psychedelické hudby je právě takový, hraje se to, co se slyší. S mantrami je to podobné, zpívám to, co slyším, co cítím, že musím zpívat.
F: Když píšete své písně, zapisujete si je v notách?
BG: Neumím noty, mám na to hudebníky, např. Borise Rubekina, který přijel se mnou, a další.
F: Jak si písně či hudební nápady zaznamenáváte?
BG: Zapisuji si jen text. Když se na něj podíváte pozorně, je v něm už obsažena i melodie. Pokud si melodii nepamatuji, tak za to nestála.
F: Znáte nejaké české hudebníky? Jejich tvorbu? Rockery, nebo i muzikanty z jiných hudebních oblastí...?
BG: Pamatuji si na název Children of the Universe.
F: Plastic People of the Universe.
BG: Aha, ano. Správně. Moc je pozdravujte.
F: S jakými hudebníky se Vám nejlépe spolupracovalo? Jak u Vás, tak
ve světě.
BG: Jiné hudebníky posuzuji podle potřeby konkrétní písničky. Pokud v ní má něco zaznít, snažím se takového muzikanta sehnat a je jedno jestli je třeba z Indie, Číny, nebo odkudkoli odjinud. Vyrůstal jsem na nahrané hudbě. Tehdy živá hudba v Rusku vůbec nebyla. Proto hudebníky stále posuzuji podle potřeby písně.
F: Máte na mysli prvních cca deset let, kdy Aquarium dle mých informací prakticky nevystupovalo, jen nahrávalo a hrálo po bytech?
BG: Ne. Prvních sedm let jsme hráli všude, kam nás pustili. Pak vznikl leningradský Rock klub a umožnil koncerty. A když už ty koncerty byly možné, tak bylo možno je zakazovat. Takže začalo období zákazů. Jakmile naše koncerty začali zakazovat, museli jsme hrát po bytech. Nebylo to od začátku. Nuceně to začalo až po pár letech, kdy přišly ty zákazy.
F: Tak to jsem měl asi nepřesné informace. Zajímá mě ruská kultura kvartýrniků, to jest paralelní kultura, která se za dob socialismu odehrávala po bytech. Podle mých informací tato záležitost skončila s rozpadem Sovětského impéria. V Čechách podobně fungoval underground a i dnes mám pocit, že mnoho kapel nebo i divadelníků opět rezignovalo na oficiální kruhy a působí vlastně v jakémsi soukromí. Zbylo u vás z této kultury něco? Má nějaké pokračování?
BG: V Rusku je to stejné. Opět to začíná vznikat a já se o to aktivně přičiňuji. V poslední době mě začalo zajímat hrát tiše, tak aby to lidé slyšeli. Mezi kvartýrniky a oficiální kulturou je asi takový rozdíl, jako mezi střílením těžké artilerie a výstřelem odstřelovače, snajpera. Dá se říct, že ten, kdo provádí takový kvartýrnik, je samuraj. Je to člověk s mečem a ten záměr je cílený na posluchače.
F: Koho byste doporučil ze současných ruských kapel, či zpěváků? Koho z historie?
BG: Velmi si cením skupiny Tequila Jazz. Je to asi jediná ruská kapela, která přišla v New Yorku do klubu CBGB a ředitel toho klubu si poslechl jejich nahrávky a pozval je ke spolupráci.
F: Asi před deseti lety se mi náhodou dostala do ruky kazeta, na níž
bylo vaše album Pjeski Peterburga a na druhé straně nahrávka Jegora Letova
(kontroverzní ruský punkový písničkář). Případá mi, že jste jako dvě strany
jedné mince...
BG: Absolutně!
F: ...z vás jde klid, z něho neklid. Jaký k němu máte vztah?
BG: Považuji ho za velmi nadaného člověka. On se věnuje té úrovni, oblasti, které já bych se nerad věnoval. Takové rozdělení rolí.
F: Co teď čtete?
BG: Williama Gibsona, novější věci než Neuromancer a také Upanišady.
F: Jakou v současnosti posloucháte hudbu?
BG: Mnoho klasické i indické hudby. Hudbu evropského středověku a baroka. Hudbu šedesátých a sedmdesátých let. Dobrou, kvalitní elektronickou muziku. A stále čekám, že někdo udělá něco fantastického. Teď je to tak, že mě někdo překvapí na několik minut a já stále čekám, že mě někdo překvapí na několik let.
F: Kdo vás naposledy tímto způsobem překvapil?
BG: Oj... Silný zážitek jsem měl asi před třemi, čtyřmi lety. Byl to japonský hudebník zabývající se elektronickou hudbou Nobukazu Takemura.
F: Znám jen jméno.
BG: Má jedno vynikající album (jmenuje se "10th"). Ostatní není nutné poslouchat. Poslouchám toho hodně, snažím se vstřebávat všechno, co vzniká. Z anglické hudby např Gallows, nebo nové Babyshambles.
F: Jaký máte názor na Boba Dylana?
BG: Učitel.
F: Viděl jste jeho film Masked and Anonymous (česky uveden jako Inkognito)?
BG: Ano. Ale nemusím ho vidět, stačí mi ho poslouchat.
F: Na mě ten film působil dost pozitivně, přestože líčí civilizaci, jak se řítí do něčeho hodně špatného. Jak to vidíte vy?
BG: V lidstvu je vždy přítomen ten pohyb ke špatnému a zároveň je tu vždycky i pozitivní pohyb, pozitivní směr. Ten negativní směr je hned nápadný a pozitivní často až tak nápadný nebývá.
F: Myslíte si tedy, že naši předkové byli stejně strašní jako my?
BG: Absolutně. Ano jistě. Dokonce v zápisech třetí egyptské dynastie, je to 2000 let, nebo přes 2000 let, byl záznam: Současná mládež je hrozná a svět spěje k záhubě.
F: Máte několik dětí. Mají sklony k hudbě?
BG: Každé ze tří dětí v nějaké míře, ale v menší míře.
F: Podporoval jste je v tom?
BG: Moje podpora není nutná. Jakmile jsem se snažil jim něco nabídnout, zaujmout je pro něco konkrétního, hned byli proti, a jakmile je přenechávám sobě samým, tak začínají poslouchat to správné.
F: Na kytaru Vás prý učila vaše babička. Je to pravda?
BG: Ano, babička a výrostci na ulici.
F: Jakou otázku jste ještě nikdy nedostal a rád byste ji dostal?
BG: Největším štěstím by mě naplnilo, kdyby všechno, co chci říct, obsahovaly písničky, abych vůbec nemusel mluvit mimo tvorbu.
F: Máte někdy potřebu, že byste měl píseň komentovat? Jak vznikla, kdy a proč? Někdy to může být zajímavé.
BG: Ne, pro mě to tak není.
F: Malujete, zabýváte se výtvarným uměním, jsou vaše věci třeba někde na webu k vidění?
BG: Na aquarium.ru.
F: Dočetl jsem se, že jste napsal román, který snad ještě nebyl dokonnčen. Jmenuje se Les. Byl vydán?
BG: Napsal jsem ho před třiceti lety. Vydán byl před pěti nebo sedmi.
F: Je tedy dokončen?
BG: To je trochu jinak. On má podtitul - román, který nikdy nebude dokončen. Ale dokončen je.
F: Jaký máte rád čaj?
BG: Puerh.
F: Dočetl jsem se, že nemáte rád pivo. Je to pravda?
BG: Teď nepiji alkohol vůbec.
F: Je to v souvislosti s vaším duchovním přesvědčením?
BG: Ne, během 35 let jsem vypil tolik, kolik by pro jiného člověka stačilo na několik životů. A teď mě zajímá nový stav. Zda člověk může vynechat alkohol ze života a jaké to bude. Takže je to experiment.
F: Znáte polského zpěváka Marka Grechutu? Myslím, že by vám byl blízký.
BG: Slyšel jsem jen jméno. Hudbu neznám. Je to zajímavá informace. Děkuji, podívám se na internetu.
F: Jaký je Váš vztah ke stahování hudby z internetu a vypalování CD?
BG: My svoji hudbu nabízíme bezplatně. Teď to samé udělala třeba kapela Radiohead. Současně vycházejí CD, různé reedice...
F: Jak jste se dostali k hraní ve Vinohradském divadle? Pro české rockery by to byl prostor dost nezvyklý.
BG: To bylo rozhodnutí organizátora. Jaké prostředí je běžné? Velikostně srovnatelný sál?
F: Možná Lucerna, na Václavském náměstí.
BG: Mám rád kluby.
F: Máte rád malé kluby? Je při tom, jak jste v Rusku znám, pro Vás zajímavé hrát v klubu pro 60, 70 lidí?
BG: Mám rád malé kluby.
F: Co se týče kontaktu s posluchačem, četl jsem na webu, že jste v jenom rozhovoru řekl: nehráli jsme pro posluchače, ale pro sebe. Je pro vás ten kontakt důležitý?
BG: Ne, ne, pro sebe hrajeme jen na zkouškách. Jinak je kontakt s posluchači pro nás velmi důležitý.
F: Tak to byla mylná informace. Mluvíte perfektně anglicky. Jak jste se k angličtině dostal?
BG: Od dětství. Ani nevím proč.
F: Pokud mám správné informace, tak váš sobotní koncert s mantrickými zpěvy bude premiérou tohoto projektu. Proč zrovna v Praze?
BG: To organizátoři.
F: Máte k Praze nějaký vztah?
BG: Ano, velmi dobrý. Asi tak posledních 700 let (smích)
Jaromír František Palme - Fumas
MP3 se dají stáhnout na adrese:
http://aquarium.lipetsk.ru/MESTA/albums/albums.htm
kde najdete téměř kompetní diskografii.
O pražském kvartýrniku 11. 10. 2007 napsala Marie Iljašenková (česky):
http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2014
Adresa oficiální stránek:
http://www.aquarium.ru/
neoficiální stránka:
http://www.planetaquarium.com/
anglicky:
http://www.aquariumband.com/
rusky, anglicky, francouzsky, německy, exsperantsky a finsky:
http://www.aquarium-web.com/
česky:
http://www.realprofit.sk/BG/
rusky v Čechách:
http://www.volny.cz/bginprague/
Jeho kapela Aquarium existuje od roku 72 a v Rusku se stala ikonou. Boris Grebenščikov je pro Rusy tím, čím je pro posluchače v anglosasky orientovaných zemích třeba Bob Dylan.
Na jaře jsem využil příležitost navštívit jeho rockový koncert v pražském Vinohradském divadle a nyní opět v Praze akustické vystoupení 11. 10. v Mánesu a koncert mantrických zpěvů 12. 10. v Národním domě na Vinohradech.
F: Z vašich desek i koncertu, na kterém jsem byl na jaře, mám pocit, že vaše hudba existuje tak trochu mimo prostor a čas. Působí na mě dojmem určité pozitivní magie. Jak tohle vnímáte?
BG: Když jsem kdysi jako velmi mladý slyšel album Stg Pepper... od The Beatles, pochopil jsem, že existuje místo, odkud všechna ta úžasná hudba přichází, a že i já chci čerpat z tohoto místa a takovou hudbu dělat. Ne snad, že bych chtěl také složit Stg Peppera, ale že chci po svém dělat takovou hudbu. Ta hudba k člověku sice přichází, ale stejně je v tom nakonec dost práce.
F: Jste znám jako budhista. Jaký máte vztah k ostatním náboženstvím a k dialogu mezi nimi?
BG: Bůh je jen jeden a každé poctivé uctívání Boha považuji za dobré.
F: Konkrétně bych se zeptal, jaký máte vztah k ruskému pravoslaví?
BG: Samotné náboženství je dobré, ale bohužel jeho zprostředkovatelé, kněží, nejsou pokaždé dostatečně informovaní a připravení. Má to i těžké následky. Někdy to úplně vyvrací náboj toho náboženství. K tomu bych dodal staré rčení: sen rozumu rodí příšery.
F: Předpokládám, že existují výjimky. Máte v pravoslavných kruzích nějaké přátele, známé?
BG: Ano, mnoho.
|
BG: Každá píseň má pevnou, přesně danou architekturu. Sloka, refrén, mezihra... aranžmá. V určité chvíli pak přichází prostor pro improvizaci. A pak, čím je jí více, tím lépe.
F: Ptám se proto, že mám při poslechu vaší hudby v některých okamžicích podobné pocity jako třeba při poslechu Grateful Dead, kteří jsou svými improvizacemi proslulí.
BG: To mě moc těší.
F: Zmínil jste Beatles, Stg. Peppera. Jak se k Vám na konci šedesátých let tyhle věci dostávaly?
BG: Z rádia. Hlas Ameriky. Radio Luxemburk...
F: A desky?
BG: Vždycky byl užší okruh těch, kteří měli desky a vlastně si je předávali mezi sebou. Přiváželi je námořníci, nebo občas studenti, kteří se dostali ven...
F: Jaký máte vztah k hnutí hippies?
BG: Tehdy nic jiného nebylo. Dnes mám k dobrým hippies vztah dobrý, k těm ostatním mít dobrý nemusím. Jako u čehokoliv jiného.
F: Jaký máte vztah k drogám?
BG: Stejný. Není to nevyhnutelně nutné, ale občas, v určité situaci, to někomu může i pomoci.
F: Domníváte se tedy, že v určité situaci by se drogy měly tolerovat.
BG: Myslím, že nebýt LSD, nebyli by tu Beatles ani Jimmi Hendrix v té podobě, v jaké jsou.
F: Souhlasíte s názorem, že každá kultura má svoji drogu, kterou by jiná kultura neměla užívat? Mám teď na mysli alkohol, který škodí indiánům, a naopak posvátné indiánské houby, po kterých běloši občas vyskakují z oken.
BG: Ano, je třeba mít na paměti národní charakter.
F: Je třeba k těmhle věcem mít nějakého guru nebo průvodce?
BG: Vždy je dobré mít zkušeného průvodce. Bez něj to nemusí dopadnout dobře.
F: Kteří čeští muzikanti s Vámi budou hrát na sobotním mantrickém koncertě?
BG: Osobně se s nimi ještě neznám. Zítra bude zkouška a tam se vše upřesní.
Olga Cilvikovskaja (překladatelka a spoluorganizátorka): Některá jména znám já. Bude tam třeba Vlastimil Marek, Tomáš Mach...
|
F: Cítíte nějakou souvislost mezi mantrami a psychedelickou hudbou?
BG: V principu vychází veškerá hudba z jednoho zdroje. Vymýšlení hudby není správná věc. Je to násilí. Hudbu je třeba jenom slyšet, ne vymýšlet, jen slyšet a předávat. Princip improvizační psychedelické hudby je právě takový, hraje se to, co se slyší. S mantrami je to podobné, zpívám to, co slyším, co cítím, že musím zpívat.
F: Když píšete své písně, zapisujete si je v notách?
BG: Neumím noty, mám na to hudebníky, např. Borise Rubekina, který přijel se mnou, a další.
F: Jak si písně či hudební nápady zaznamenáváte?
BG: Zapisuji si jen text. Když se na něj podíváte pozorně, je v něm už obsažena i melodie. Pokud si melodii nepamatuji, tak za to nestála.
F: Znáte nejaké české hudebníky? Jejich tvorbu? Rockery, nebo i muzikanty z jiných hudebních oblastí...?
BG: Pamatuji si na název Children of the Universe.
F: Plastic People of the Universe.
BG: Aha, ano. Správně. Moc je pozdravujte.
|
BG: Jiné hudebníky posuzuji podle potřeby konkrétní písničky. Pokud v ní má něco zaznít, snažím se takového muzikanta sehnat a je jedno jestli je třeba z Indie, Číny, nebo odkudkoli odjinud. Vyrůstal jsem na nahrané hudbě. Tehdy živá hudba v Rusku vůbec nebyla. Proto hudebníky stále posuzuji podle potřeby písně.
F: Máte na mysli prvních cca deset let, kdy Aquarium dle mých informací prakticky nevystupovalo, jen nahrávalo a hrálo po bytech?
BG: Ne. Prvních sedm let jsme hráli všude, kam nás pustili. Pak vznikl leningradský Rock klub a umožnil koncerty. A když už ty koncerty byly možné, tak bylo možno je zakazovat. Takže začalo období zákazů. Jakmile naše koncerty začali zakazovat, museli jsme hrát po bytech. Nebylo to od začátku. Nuceně to začalo až po pár letech, kdy přišly ty zákazy.
F: Tak to jsem měl asi nepřesné informace. Zajímá mě ruská kultura kvartýrniků, to jest paralelní kultura, která se za dob socialismu odehrávala po bytech. Podle mých informací tato záležitost skončila s rozpadem Sovětského impéria. V Čechách podobně fungoval underground a i dnes mám pocit, že mnoho kapel nebo i divadelníků opět rezignovalo na oficiální kruhy a působí vlastně v jakémsi soukromí. Zbylo u vás z této kultury něco? Má nějaké pokračování?
BG: V Rusku je to stejné. Opět to začíná vznikat a já se o to aktivně přičiňuji. V poslední době mě začalo zajímat hrát tiše, tak aby to lidé slyšeli. Mezi kvartýrniky a oficiální kulturou je asi takový rozdíl, jako mezi střílením těžké artilerie a výstřelem odstřelovače, snajpera. Dá se říct, že ten, kdo provádí takový kvartýrnik, je samuraj. Je to člověk s mečem a ten záměr je cílený na posluchače.
F: Koho byste doporučil ze současných ruských kapel, či zpěváků? Koho z historie?
BG: Velmi si cením skupiny Tequila Jazz. Je to asi jediná ruská kapela, která přišla v New Yorku do klubu CBGB a ředitel toho klubu si poslechl jejich nahrávky a pozval je ke spolupráci.
|
BG: Absolutně!
F: ...z vás jde klid, z něho neklid. Jaký k němu máte vztah?
BG: Považuji ho za velmi nadaného člověka. On se věnuje té úrovni, oblasti, které já bych se nerad věnoval. Takové rozdělení rolí.
F: Co teď čtete?
BG: Williama Gibsona, novější věci než Neuromancer a také Upanišady.
F: Jakou v současnosti posloucháte hudbu?
BG: Mnoho klasické i indické hudby. Hudbu evropského středověku a baroka. Hudbu šedesátých a sedmdesátých let. Dobrou, kvalitní elektronickou muziku. A stále čekám, že někdo udělá něco fantastického. Teď je to tak, že mě někdo překvapí na několik minut a já stále čekám, že mě někdo překvapí na několik let.
F: Kdo vás naposledy tímto způsobem překvapil?
BG: Oj... Silný zážitek jsem měl asi před třemi, čtyřmi lety. Byl to japonský hudebník zabývající se elektronickou hudbou Nobukazu Takemura.
F: Znám jen jméno.
BG: Má jedno vynikající album (jmenuje se "10th"). Ostatní není nutné poslouchat. Poslouchám toho hodně, snažím se vstřebávat všechno, co vzniká. Z anglické hudby např Gallows, nebo nové Babyshambles.
F: Jaký máte názor na Boba Dylana?
BG: Učitel.
|
BG: Ano. Ale nemusím ho vidět, stačí mi ho poslouchat.
F: Na mě ten film působil dost pozitivně, přestože líčí civilizaci, jak se řítí do něčeho hodně špatného. Jak to vidíte vy?
BG: V lidstvu je vždy přítomen ten pohyb ke špatnému a zároveň je tu vždycky i pozitivní pohyb, pozitivní směr. Ten negativní směr je hned nápadný a pozitivní často až tak nápadný nebývá.
F: Myslíte si tedy, že naši předkové byli stejně strašní jako my?
BG: Absolutně. Ano jistě. Dokonce v zápisech třetí egyptské dynastie, je to 2000 let, nebo přes 2000 let, byl záznam: Současná mládež je hrozná a svět spěje k záhubě.
F: Máte několik dětí. Mají sklony k hudbě?
BG: Každé ze tří dětí v nějaké míře, ale v menší míře.
F: Podporoval jste je v tom?
BG: Moje podpora není nutná. Jakmile jsem se snažil jim něco nabídnout, zaujmout je pro něco konkrétního, hned byli proti, a jakmile je přenechávám sobě samým, tak začínají poslouchat to správné.
F: Na kytaru Vás prý učila vaše babička. Je to pravda?
BG: Ano, babička a výrostci na ulici.
F: Jakou otázku jste ještě nikdy nedostal a rád byste ji dostal?
BG: Největším štěstím by mě naplnilo, kdyby všechno, co chci říct, obsahovaly písničky, abych vůbec nemusel mluvit mimo tvorbu.
F: Máte někdy potřebu, že byste měl píseň komentovat? Jak vznikla, kdy a proč? Někdy to může být zajímavé.
BG: Ne, pro mě to tak není.
F: Malujete, zabýváte se výtvarným uměním, jsou vaše věci třeba někde na webu k vidění?
|
F: Dočetl jsem se, že jste napsal román, který snad ještě nebyl dokonnčen. Jmenuje se Les. Byl vydán?
BG: Napsal jsem ho před třiceti lety. Vydán byl před pěti nebo sedmi.
F: Je tedy dokončen?
BG: To je trochu jinak. On má podtitul - román, který nikdy nebude dokončen. Ale dokončen je.
F: Jaký máte rád čaj?
BG: Puerh.
F: Dočetl jsem se, že nemáte rád pivo. Je to pravda?
BG: Teď nepiji alkohol vůbec.
F: Je to v souvislosti s vaším duchovním přesvědčením?
BG: Ne, během 35 let jsem vypil tolik, kolik by pro jiného člověka stačilo na několik životů. A teď mě zajímá nový stav. Zda člověk může vynechat alkohol ze života a jaké to bude. Takže je to experiment.
F: Znáte polského zpěváka Marka Grechutu? Myslím, že by vám byl blízký.
BG: Slyšel jsem jen jméno. Hudbu neznám. Je to zajímavá informace. Děkuji, podívám se na internetu.
F: Jaký je Váš vztah ke stahování hudby z internetu a vypalování CD?
BG: My svoji hudbu nabízíme bezplatně. Teď to samé udělala třeba kapela Radiohead. Současně vycházejí CD, různé reedice...
F: Jak jste se dostali k hraní ve Vinohradském divadle? Pro české rockery by to byl prostor dost nezvyklý.
BG: To bylo rozhodnutí organizátora. Jaké prostředí je běžné? Velikostně srovnatelný sál?
F: Možná Lucerna, na Václavském náměstí.
BG: Mám rád kluby.
F: Máte rád malé kluby? Je při tom, jak jste v Rusku znám, pro Vás zajímavé hrát v klubu pro 60, 70 lidí?
BG: Mám rád malé kluby.
F: Co se týče kontaktu s posluchačem, četl jsem na webu, že jste v jenom rozhovoru řekl: nehráli jsme pro posluchače, ale pro sebe. Je pro vás ten kontakt důležitý?
BG: Ne, ne, pro sebe hrajeme jen na zkouškách. Jinak je kontakt s posluchači pro nás velmi důležitý.
F: Tak to byla mylná informace. Mluvíte perfektně anglicky. Jak jste se k angličtině dostal?
BG: Od dětství. Ani nevím proč.
F: Pokud mám správné informace, tak váš sobotní koncert s mantrickými zpěvy bude premiérou tohoto projektu. Proč zrovna v Praze?
BG: To organizátoři.
F: Máte k Praze nějaký vztah?
BG: Ano, velmi dobrý. Asi tak posledních 700 let (smích)
Jaromír František Palme - Fumas
MP3 se dají stáhnout na adrese:
http://aquarium.lipetsk.ru/MESTA/albums/albums.htm
kde najdete téměř kompetní diskografii.
O pražském kvartýrniku 11. 10. 2007 napsala Marie Iljašenková (česky):
http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2014
Adresa oficiální stránek:
http://www.aquarium.ru/
neoficiální stránka:
http://www.planetaquarium.com/
anglicky:
http://www.aquariumband.com/
rusky, anglicky, francouzsky, německy, exsperantsky a finsky:
http://www.aquarium-web.com/
česky:
http://www.realprofit.sk/BG/
rusky v Čechách:
http://www.volny.cz/bginprague/